František Josef I. (18. srpna 1830, Vídeň-zámek Schönbrunn – 21. listopadu 1916 tamtéž) z rodu Habsbursko-Lotrinského byl 68 let císařem rakouským (nekorunovaným) (v letech 1848–1916), králem českým (nekorunovaným) a uherským (korunovace 1867), králem lombardským a benátským, dalmatským, chorvatským, slavonským.

František I. (12. února 1768, Florencie – 2. března 1835, Vídeň) byl v letech 1792–1835 králem uherským a českým, v letech 1804–1835 císařem rakouským a jako František II. v letech 1792–1806 posledním císařem Svaté říše římské národa německého.

Josef II. (13. března 1741, Vídeň – 20. února 1790, Vídeň), v letech 1765 až 1790 císař Svaté říše římské, v letech 1780 až 1790 král uherský a (nekorunovaný) král český a arcivévoda rakouský.

Marie Terezie (13. května 1717 Vídeň – 29. listopadu 1780 Vídeň), známá také jako „císařovna Marie Terezie“, často označovaná jako Matka dvou císařů byla arcivévodkyní rakouskou, královnou uherskou (1741–1780) a českou (1743–1780). Byla jedinou vládnoucí ženou na českém trůně.

Karel VI. (1. října 1685, Vídeň – 20. října 1740, Vídeň), nejmladší syn císaře Leopolda I. a jeho manželky Eleonory Falcko-Neuburské. Po smrti svého bratra Josefa I. se stal:

Ferdinand III. (13. července 1608, Štýrský Hradec – 2. dubna 1657, Vídeň) byl císař římský, král český, uherský a chorvatský (vše 1637–1657) a arcivévoda rakouský (1608–1657).

Fridrich Falcký (26. srpna 1596 na loveckém zámečku Deinschwang u Ambergu – 29. listopadu 1632 v Mohuči) byl vévoda a kurfiřt falcký (jako Fridrich V.), vůdce Protestantské unie a (vzdoro)král český (1619–1621). Pocházel z rodu falckých Wittelsbachů. Kvůli své pouze roční vládě je známý jako "zimní král".